Od plotny a hnoje, do školní lavice.
Zařídit si domácnost, abych mohla každý den jezdit na 8. hodinu do Hradiště, bylo pro mě něco úplně nového. Nejtěžší bylo doma vysvětli, že už kolem nich nikdo nebude chodit a asistovat.
Musím říct, že i nyní cítím pozůstatky mé dlouhodobé asistence.
Leoš mi koupil notebook, abych měla na čem pracovat. Naučila jsem se ho zapnout a vypnout, to bylo všechno, co jsem na tomto přístroji uměla, když jsem vstupovala do kurzu. Podnikatelský kurz probíhal v prostorách základní školy, od 8 do 15 hodin.
Se spolužáky jsme brzo utvořili celistvou partu a za ty dva nádherné měsíce jsem se nasmála jako nikdy, bylo to pro mě, jako bych žila jiný život. Na noutbuku jsem měla brzo instalované vše potřebné včetně facebooku. Se vším mi pomáhali, byla jsem zjevení z kopců, které se se vším seznamovalo. Nikdy na nikoho z nich nezapomenu, bylo mi s nimi skvěle.
V kurzu jsme jsme měli lektory z řad úspěšných podnikatelů, kteří z nějakého osobního důvodu začali vyučovat. Nejvíc si pamatuji paní Stavinohová, která mi dala dvě důležité rady do života.
Jedna je hodně osobní, ale o tu druhou se podělím - často ji používám, když chci sobě nebo druhým dodat odvahu: ,,Pokud se nezeptáš, máš 100% ne, pokud se zeptáš, máš 50% ne a 50% ano.´´
Do kurzu jsem vstupovala s tím, že podnikat nebudu, ukončila jsem ho s jasnou vizí o mém budoucím podnikání a s vytvořeným podnikatelským záměrem.
V listopadu 2015 jsem ukončila tento kurz a v březnu 2016 jsme si s Leošem vyřídili úvěr a koupili naši budoucí provozovnu.
