Malá lež způsobila, že podnikám.

Byla jsem matka a hospodyně na plný úvazek. Protože jsem měla 3 děti do 15 let, vždy jsem si před úřady obhájila, proč nemůžu nastoupit do pracovního procesu. Byla jsem pohlcena přírodou, domácností, vařením, kváskem, líhnutím drůbeže, jezděním s dětmi do kroužků, školkou, školou, ekologií, vším co mě obklopovalo.

Dávala jsem tomu vše. Jak děcka rostly, evidovala jsem se na ÚP pro případ, že by se třeba někde objevilo místo na půl úvazku nebo něco trochu solidního, co se týká pracovní doby. Chtěla jsem při práci dál udržet naše zaběhlé hospodářství a částečnou soběstačnost na surovinách.

Ze začátku stačilo říct, že mám tři děti na Bzové a úřednice mě jen pozvala na další schůzku, nic s přiměřenou pracovní dobou pro mě nebylo. Po nějaké době, děti měli tehdy 10,15 a 16 let, se její přístup radikálně změnil a začalo jít do tuhého. Dostala jsem ultimátum, že do příště už mám obcházet pracovní místa v okolí. Co? Byla jsem zděšená. Abyste rozuměli, v tu dobu byla volná místa jen v Bojkovských fabrikách. Dvousměnný provoz po dvanácti hodinách. První návštěvu úřadu jsem zvládla s razítky od firem, kde jsem někoho znala. Blížila se osudová návštěva ÚP, razítka jsem neměla žádné, bylo mi trapné si je vyptávat.

Myslím, že mě to napadlo, když jsme si s Leošem vykládali o tom, jestli ještě existují výkupny bylin. V té době jsem si už přivydělávala sbíráním bylin pro jednu firmu. Problesklo mi hlavou, ,,Co kdybys na úřadě řekla, že by sis ráda zařídila výkupnu, ale potřebuješ se přípravit na podnikání - získáš čas pro hledání vhodné práce.“ A tak se i stalo, zvládla jsem lhát pro svou záchranu.

Úřednice byla nadšená, že se chci dát na podnikání, to jsem nečekala. Oznámila mi, že za 14 dní začíná dvouměsíční kurz podnikatelského minima v Uherském Hradišti a já, že se mám přidat, abych nabyla teorie potřebné pro mé budoucí podnikání.